Dvanáct dní uteklo jako voda a já se loučím s tímhle kempem v divočině a s mou první workaway zkušeností! Dnes s vámi chci sdílet, jak to celé probíhalo a jaké jsou mé dojmy a případně vás i motivovat, abyste workaway zkusili taky – není se čeho bát a je to tak obohacující zážitek!
Přímo tento projekt najdete TADY
Bez registrace si můžete prohlížet workaway hostitele po celém světě. Pokud jim ale budete chtít napsat a domluvit si spolupráci, je třeba zaplatit roční členský poplatek cca 40€. Registrací přes tento odkaz získáte měsíc členství zdarma 🙂
Camping Pelinos se nachází v centrálním Portugalsku, cca 10 km od historického městečka Tomar. Kemp vedou manželé Esther a Remy z Nizozemska a odpoledne se po kempu prohání jejich šestiletý syn Samuel, který má nevyčerpatelnou zásobu her a různých aktivit, takže jsme se nikdy nenudili.
Na tomto projektu nikdy nebudete jediný dobrovolníci. Já jsem vystřídala Janu z Belgie, pracovala jsem společně s Giadou z Itálie a Sylvainem z Francie. Den před mým odjezdem dorazila Cynthia z Argentiny. Docela mě mrzelo, že odjíždím, jelikož je pro mě Jižní Amerika velká neznámá a jen za těch pár hodin se Cynthiou jsem se dozvěděla tolik zajímavých věcí!
Třeba, že před dvěma lety jste si v Argentině mohli koupit 1$ za cca 60 pesos. A teď je to nějakých 300 pesos! Je extrémně těžké z Argentiny vycestovat, jelikož měsíčně si můžete koupit maximálně 200$. A těch dolarů je k cestování třeba hodně. A když si platíte zahraniční služby jako třeba Netflix, tak se vám částka strhává z těch 200$. Cynthia ale měla štěstí a získala work&holiday víza do Portugalska, takže ji teď čeká rok v Evropě!
Nicméně, zpátky k workaway projektu!
Jak už jsem řekla, jedná se o kemp, otevřený od března do začátku října. Můžete přijet s karavanem, obytnou dodávkou nebo stanem, lidi přijížděli hlavně z Portugalska a Nizozemska, ale potkali jsme i spoustu Francouzů a pár lidí z Británie.
To znamená, že i my jsme spali ve stanech/karavanech!
Já vyfasovala rodinný stan z Decathlonu, s “místností” na spaní a s předsíní. Ve stanu byla postel (a dokonce i polštář a peřina), věšák na oblečení a zavírací skříňka. K dispozici jsme měli i venkovní kuchyň s plynovým sporákem, malou ledničku, chladící box na zeleninu a stůl, židle. Pro mě to byla vlastně první zkušenost takového žití v divočině. Nádobí jsme myli ve škopku (teplá voda byla, páč nám tam celý den pražilo slunce :D), pitnou vodu/vodu na vaření jsme si nosili z druhého konce kempu – cca 300 metrů šílenýho kopce, tak se člověk vážně naučil šetřit a neplýtvat. (přikládám dvě videa z našeho base kempu, došlo mi, že nemám žádné fotky!)
Hned první večer mě Jana z Belgie vyděsila pavoučíma historkama, nemám chodit do stanu se světlem, jelikož mě jinak nepříjemně překvapí nějaká černá chlupatá příšera. Ale prej si na to zvyknu. Můj arachnofobický radar spustil velmi důrazný stav nebezpečí, sakra! Samozřejmě hned první večer jsem měla obrovskýho pavouka přímo na zipu do stanu. Histerie. Naštěstí Sylvain byl náš pavoučí ochránce a vždy byl připraven s plastovou krabičkou a pavouky nám ze stanu vyhazoval (Díky, díky, díky!). Musím se ale pochválit, na veškerou havěť a pavouky jsem si tak nějak zvykla a když jsem pár večerů zpátky ve stanu objevila menšího pokoutníka, trochu jsem se vyděsila, ale nechala jsem ho tam a šla spát. Také jsem poprvé v divočině viděla kudlanku nábožnou a všechny možné druhy mravenců, motýlů, můr a dalších.
Jak probíhala samotná práce?
Pracovali jsme 4 hodiny denně, pět dní v týdnu a poté dva dny volna.
V 8:30 jsme se dobelhali z našeho base campu na recepci, dali jsme si ranní kafíčko a v 8:45 začali pracovat. Holanďani jsou velmi spořádaní a mají rádi všechno “under control”. Dostali jsme pracovní rozvrh, podle kterého jsme se řídili. Všechno náčiní a přípravky měli svou cedulku, všude byli podrobné návody, jak jednotlivé úkoly provádět a jak postupovat, prostě krásná organizace level Marie Kondo/Home Edit 😀
Každý den začínal údržbou bazénu. Jeden z nás vysával bordel ze dna bazénu a druhý umýval stěny. Poté jsme se postarali o slepice – nakrmit, vyměnit vodu, “vykydat” a sebrat vajíčka. Slepice tam byly čtyři, takže nic náročného.
V deset hodin nás čekal “update”, což znamená úklid sprch, záchodů a dřezů. Všechno otřít, umýt, doplnit mýdlo a ubrousky, vynést koše, zamést. Zajímavost, v Portugalsku se toaleťák neháže do záchodu, takže někdy tenhle úkon byl docela voňavý 😀
Mezi slepicemi a updatem jsme dělali všechny možné zahradnické práce, zalévali celou tuhle džungli, sekali trávu, hrabali listí atd.
V půl jedenácté byla pauza na kafíčko (to abychom se nepředřeli) a poté jsme pokračovali v zahradničení. Poslední úkol byl “XL bathroom”, tzn velký úklid sprch a záchodů, který začínal ve 12 a končil v jednu. Záchodů mám namyto minimálně na tři roky dopředu 😀
Ještě jsme se střídali na večerním updatu (20 minut od 18:30). A to je (co se práce týče) vše!
Práce to opravdu nebyla náročná a čtyři hodiny utekly jako voda. Navíc, tento projekt byl placený (většina workaway jsou neplacené), dostávali jsme 3,5€ na hodinu, Esther chce svým dobrovolníkům platit, protože v rámci projektu nemáme zajištěnou stravu. Já jsem si takhle přivydělala 110€, což je moc fajn, pokrylo mi to výlety do Tomaru a jídlo a ještě mi trochu zbylo na další cesty.
A co se zbytkem volného času?
Kecali jsme, sdíleli jsme zážitky a zajímavosti z našich zemí, vařili jsme, váleli jsme se u bazénu, doháněli školní resty, šlofíkovali, hráli si se Samuelem. Několikrát nám Esther půjčila auto a dojeli jsme k nedalekému jezeru, dvakrát jsme byli na promítání filmů ve venkovním bazénu, jeli jsme do Tomaru na burger, kde jsme se trochu opili a další opilci nás obdarovali trávou, vyrazili jsme na místní portugalskou večeři, pili portské víno a francouzský Pastis, koukali na hvězdy a užívali si chill života!
Zkušenost to byla parádní a jsem neskutečně ráda, že můj první workaway pobyt proběhl tak hladce a v klidu, lepší projekt jsem si snad ani nemohla přát!
Mějte se krásně a cestujte a poznávejte!
Petra
